BESI a my
Když jsme se rozhodli pořídit "dětem" pejska, začal zodpovědný výběr plemene.Manžel se starší dcerou chtěli velkého psa, aby mohl být venku. Mladší dcera malého pejska na mazlení. Já jsem chtěla psa, kterého unesu (nikdo jiný s ním k doktoru nepůjde) a krátkosrstého (kdo ho bude česat). Shodli jsme se na tom, že to musí být plemeno, které má rádo děti, ostatní psi, nepotřebuje speciální výcvik a dlouhé každodenní procházky. Po dlouhém studování různých knih o psech jsem náhodou narazila na zmínku o strakáčích. Plemeno nás zaujalo. Podařilo se nám kontaktovat majitelku strakáče z Prahy, její fenka se nám líbila i reference od majitelky odpovídaly našim představám. A bylo rozhodnuto. Podařilo se nám získat fenku od paní Drašarové a tím se naše rodina rozrostla o dalšího člena, fenku Besi.
Tím začala zcela nová etapa našeho života, ve které jsem pochopila skutečný význam slova důslednost. Besi se z venkovního psa stala psem domácím, který je nejraději tam, kde je někdo z rodiny. Miluje procházky po lese, ale v případě časové tísně se spokojí s rychlým vyvenčením a pobytem na zahradě. Za tu dobu co je členkou naší rodiny, se stala nejčastějším objektem rozhovorů, mazlení a focení. A protože moje lidské holčičky jsou už velké, stále víc se osamostatňují, ale na vnoučata je zatím brzo, rozhodli jsme se pořídit si "vnoučata" psí.
6.září 2008 se Besince narodilo 5 krásnách štěňátek, 3 pejsci a 2 fenky.
Strávili jsme spolu spoustu krásných dní i starostí o její zdraví. Bohužel dne 30.7.2017 nás po těžké nemoci opustila. Zůstaly nám vzpomínky a její syn, Aron.
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |
 |