Aron se narodil jako druhé nejmenší štěně. Bohužel nebyl tak dravý jako ostatní štěňata, nedostal se ke zdroji mléka a přestal přibírat. Od 3.dne po narození jsme ho museli přikrmovat. Naštěští přikrmování zabralo a asi po 10 dnech začal sám sát od mámy. Přesto byl a asi zůstane menší než ostatní štěňata. Další nemilou věcí, která ho postihla, byl zánět oka, po kterém mu zůstala na levém oku jizva a hůř na něj vidí. Vzhledem k tomu, že původní zájemce si vzal štěně z jiné chovatelské stanice, která je měla dřív než my, uprosila nás dcera a Arona jsme si nechali. Do třetice nám naše veterinářka řekla, že nemá sestouplé jedno varlátko (přestože na veterinární klinice v Plzni tvrdili, že je sestouplá má). To znamená, nejen že ho nemůžeme uchovnit, ale bude muset na operaci, aby se varle v břiše našlo a vyndalo.
Jinak je to naše zlatíčko, strašně rád se mazlí. Ale je to také pěkné číslo, mámu nenechá chvíli na pokoji a s fenkou voříška, kterou má u nás zatím starší dcera na zahradě, dokáže pěkně řádit. Jenom s jídlem nás trochu zlobí, granule mu moc nejedou.
V 10.měsících vážil 13 kg, takže je asi ze všech sourozenců nejdrobnější, ale na výšku dorostl mámu a teď si asi "domlouvají", kdo bude vůdce psí smečky. S ostatními psy se snáší dobře, jen je trochu nedůvěřivý k cizím lidem a věcem.
Co se týká výcviku, tak musím přiznat, že to trochu šidíme. Přivolání celkem jde - pokud ho přivolám, než si všimne něčeho zajímavého. Pak to jde okouknout a teprve potom reaguje na povel. Moc nám nejde chůze u nohy a povel zůstaň. Ale určitě to doženeme!